Hudebníci z Náměště:

  1. The Sawfish
  2. Julie Raitmajerová
  3. Model Bazaara
  4. Zbyněk Wčeláq Hvězda
  5. Cimbálová muzika Rathan
  6. Michal Sobinho Sobotka

The Sawfish

Kapela The Sawfish [sófiš] působí především v Náměšti a okolí už zhruba deset let. Láká především fanoušky tvrdší hudby, nu-metalu či rocku. V současnosti ji tvoří 4 členové: sourozenci Klímovi – baskytaristka a druhý hlas Markéta a Martin (M*) jako hlavní zpěvák a doprovodná kytara, dále Jiří Duda zvaný Kozy na kytaru a za bicími sedí Petr Kubina.

The Sawfish
1. Jak jste se poznali a jak daleko sahá historie Sawfish?
M*: SF začalo 2002 př.n.l. (smích). S Jirkou jsme chodili do školy a do souborky, bubeníka jsme sháněli dlouho, až nám ho dohodil učitel z hraní. Takže prvotní myšlenka vzešla od nás, tvoříme pevné jádro kapely. Vystřídala se nám spousta zpěváků, než jsem se rozhodl zpívat já. Pak už zbývalo naverbovat Markétu vzhledem k podobnosti baskytary a cella.

2. Proč Sawfish?
Markéta: Dobře to zní, znamená to Viděl rybu (smích).
M*: Tak to úplně nebylo – dlouho jsme hledali název, padaly návrhy jako Close Contact, Rusty Nails nebo třeba Bunny Huggers… ale na ničem jsme se neshodli všichni. Tak přišel tehdejší bubeník, který neumí anglicky, s tím, že slyšel super slovo – Sawfish (anglický výraz pro pilouna). A bylo.

3. Na kolik nástrojů hrajete, jste samouci, nebo jste chodili do ZUŠ?
M*: Všichni současní členové jsme chodili do ZUŠ, kromě nejnovějšího přírůstku – bubeníka Petra, který je samouk. Kozy hraje jen na kytaru, já navíc trochu na bicí. To Markéta je multiinstrumentální, hraje na basu, kytaru, housle a violoncello.

4. Jaký styl je vám nejbližší, máte nějaký vzor?
Markéta: Nu-metal, vzory hlavně Korn, System of a Down…
M*: Začínali jsme s The Offspring, Linkin Park, pak nastal trochu přerod směrem ke stylu Papa Roach a právě Systémů… Markéta: Přejímáme hlavně tvrdší prvky.

5. Kdo z vás přináší nejvíc nápadů, kdo rozhoduje, jestli bude písnička česky nebo anglicky?
M*: Ze začátku to byl hlavně bývalý zpěvák Honza Šmíd, teď jsem to převzal já. Nejdřív byl záměr zpívat anglicky, ale na nátlak fanoušků se snažíme zařadit víc češtiny.

6. Jaké máte ambice, kde byste si chtěli zahrát?
Markéta: Woodstock! (smích). Všichni to máme jen jako koníčka, takže nemáme zas tak velká očekávání, možná by byl fajn nějaký větší český festival.
M*: Hlavně před lidma, které zajímáme a kteří se přišli podívat na nás. Festival jsme si zkusili (Zámostí), ale asi to nebylo úplně ono.

7. Máte ještě nějaké vedlejší projekty?
Markéta: Já hraju ve smyčcovém kvintetu Wild Bow Ladies a ve smyčcovém orchestru Cantorum – takže klasika, na cello a housle.
M*: Za mě je to brněnský Syndrom hodného chlapce.

8. Jak se vám hraje v Náměšti pro domácí publikum?
M*: Dobře, protože nás znají a sami se i ptají, kdy bude další koncert. Užívají si ale spíš vnitřně, stojí s pivem v ruce a málo paří… ale to je možná naše chyba (smích).

9. Jak často hrajete a kdy se na vás můžou fanoušci těšit?
Markéta: Hrajeme x-krát do roka, kde x je přirozené číslo od 0 do 3 (smích). Loni vlastně i víckrát, nebo ne?
M*: Teď budeme hrát v sokolovně tady v Náměšti, 12. dubna na Jezerel Swingers, spolu s kapelou Jezerel a dalšími interprety. Určitě přijďte, budeme představovat novou písničku „Náměšť“.

10. A o kom byste si chtěli přečíst příště?
M*: Žrec, a nebo třeba někdo ze starší gardy – Kromelin, Ronáta…

Za občanský spolek Kulna
Edita Vyhnánková

Julie Raitmajerová

Julie Raitmajerová je mnohým známá díky pěveckým vystoupením. Působí jako učitelka na Základní škole ve Vícenicích a také jako učitelka sólového zpěvu v Základní umělecké škole v Náměšti nad Oslavou.

Julie Raitmajerová
Jak ses dostala k hudbě?
K hudbě mě vedla především moje maminka (pozn. aut. Jarmila Kodajová), která je houslistkou a učitelkou v Základní umělecké škole. Sama ovládá hru na mnoho hudebních nástrojů a tyto dovednosti mi předala. Prvním nástrojem, na který jsem se učila, byly housle. To bylo ve čtyřech letech.

U jakých nástrojů jsi zůstala dodnes?
Klavír, kytara, ale mou vášní je zpěv.

Věnuješ se klasickému zpěvu, který je technicky náročný. Kde jsi ho studovala?
Začínala jsem už v ZUŠ, ale hlavní podíl na výsledku a na mém vztahu ke zpěvu má paní profesorka, sólistka Národního divadla v Praze, Jiřina Marková-Krystlíková. Díky její trpělivosti a mojí píli (naučit se ovládat svůj hlas vyžaduje každodenní práci) jsem mohla plně rozvinout svůj talent a dnes mohu na koncertech potěšit posluchače svým vystoupením. Odměnou za můj zpěv jsou nadšené reakce posluchačů, za což všem velice děkuji.

Jakou hudbu posloucháš?
Jakoukoliv dobrou. Miluji Mozarta a Bacha (v němčině). Z moderní hudby poslouchám i zpívám Evanescence, Celtic Women, Rihannu a mnoho dalších.

Co si jako profesionál myslíš o v současnosti populárních talentových soutěžích?
Mladou generaci tyto soutěže, myslím, dost ovlivňují. Ráda je sleduji, občas se u toho hodně nasměju. Chtěla bych podpořit všechny nadané zpěváky a vzkázat jim, aby na sobě začali pracovat, pokud chtějí v takových soutěžích uspět. Často totiž panuje pocit, že jde vše samo bez přípravy. Nad psacím stolem mám napsáno: „Vše vyžaduje pouze vytrvalost a důslednost.“ A tak to je.

Loni jsi uspořádala charitativní koncert. Můžeš k tomu říct víc?
Koncert byl na podporu studia Patrika z Keni. Tomu v rámci projektu Adopce na dálku pomáhá Základní škola Husova v Náměšti. Koncert se konal v Husově sboru a jeho výtěžek pokryl náklady na Patrikovo roční studium. V projektu budu pokračovat, chtěla bych ho dále rozvíjet a oslovit i další interprety. Děkuji panu faráři za bezplatné poskytnutí prostor.

Jaké další projekty připravuješ?
Plánuji koncert na přelomu května a června. Dále v květnu proběhne jarní koncert se smyčcovým orchestrem Cantorum. To je asi nejbližší budoucnost. Vím, že v Náměšti je velké množství dobrých hudebníků. Mrzí mě, že nemůžeme spolupracovat. Často o sobě ani nevíme. Přitom by mohla vzniknout spousta nových projektů. Nebo bychom si mohli navzájem předat zkušenosti a poradit začínajícím hudebníkům.

O kterém hudebníkovi by sis ráda přečetla?
Například Martin Beneš nebo Pavel Horák, oba ze Základní umělecké školy.

Za Kulna o. s.
Markéta Klímová

Model Bazaar

Model Bazaar (MB) je alternativní akustická kapela, která vznikla v roce 2008. Začínala jako trio dvou kytar a cella. Později rozšířila své řady o basu a bicí. Jejich hudba se vyznačuje chytlavými rytmy a melodiemi. V Náměšti účinkovali především na open scéně Folkových prázdnin. Svou hudbu představili celé republice i v zahraničí. I když to není ryze náměšťská kapela, určitě stojí za vaši pozornost. Za MB odpovídá frontman Radek Malý.

1. Co a kdo je Model Bazaar? Jak jste se dali dohromady?
Název Model Bazaar skrývá bazar modelových situací. Vymyslel jej Honza (kytarista). Název se mi líbil, i proto, že obsahuje R. Vznikli jsme na můj popud. Měl jsem v šuplíku písničky a hledal někoho, s kým bych je hrál. Úplně v prvopočátku jsme hráli s Honzou a po prvním koncertě jsme rozšířili své řady o cellistku Soňu, která je jediná čistokrevná Náměšťačka.
Zbyněk Wčeláq Hvězda

2. Kde jste se učili hrát na nástroje? Je MB váš první projekt nebo jste před tím
účinkovali v jiných kapelách?
Soňa chodila do lidušky k paní Kodajové (tímto ji zdravíme). Já a myslím, že i Honza, jsme se učili v obýváku. Před MB jsem zakládal Annie’s Trip a Zastavárnu. V obou jsem zpíval.

3. Kdo se nejvíc podílel na tvorbě pro kapelu a pod jakými vlivy?
Nejvíc asi já. Aranžérské věci jsme ovšem dělali společně. Hodně mě ovlivnil Dave Matthews, Sting a další staré páky. Také třeba Foo Fighters, RHCP … bylo toho hodně, co jsem na vysoké poslouchal místo studia.

4. Máte nějaký hit, který zvedne lidi ze židle a který si s vámi notují?
Model Bazaar – evidentně. Máme sice specifické publikum, které hned neskáče, ale vždy se začne vlnit.

5. Jak se stane, že se kapela hned v prvním roce vzniku vydá na turné po Anglii? Jak se
dívají Angličané na Čecha zpívajícího anglicky?
Turné bylo domluvené přes člověka, který dělá kontrakty s ČR. Domluvil nám základ koncertů a ubytování. Zbytek jsme si zařizovali sami. Byly to příjemné tři týdny. Bral bych to spíš jako výlet s hraním – zahrát si v Anglii, zkusit, jak tam na nás budou reagovat. I na angličtinu, kterou mi jeden barman pochválil. Vážně příjemná zkušenost. Hlavně atmosféra. V hospodách jsou stále v oblibě živé kapely, což se u nás vytratilo a kapely se přesunuly do klubů.

6. Co se snažíte svými písněmi sdělit? Proč jste se uchýlili k angličtině?
Angličtinu beru jako nástroj, ne jako záměr. Je to můj koníček. Texty jdou hodně do hloubky, někdy až moc, že jsem je sám ani po letech nerozklíčoval. Jsou o vztahu já a okolí, o hledání krásy v maličkostech, což se objevuje i ve věcech kolem kapely – plakáty, přebaly na CD. Mají vytěsnit pózu a obohatit intelektuální monokulturu. Takový boj za bio i ideodiversitu.

7. Kdo přišel s náměty pro vaše klipy, především pro ten k písni Goog in the mirror, který je velmi zajímavý?
Klip je majstrštyk. Animace je dělaná na 30ti gramofonových deskách – každá scéna je nakreslená na jedné desce, která byla roztočena a snímána kamerou. Jsem rád, že jsou v klipu skryté detaily, kterých si divák na první pohled nevšimne, třeba, že se okna na domech postupně rovnají. O tom je celá písnička – o hledání krásy ve všedních věcech. Slovo Goog v názvu je jediné umělé slovo, které jsem ve svých textech použil. Nevěřili byste, jak je těžké najít slovo, které nic neznamená. Klip režíroval Marek Loskot z Filmochodu a animoval jej Dalibor Krch.

8. Splnila se vaše očekávání po tom, co jste rozšířili původní trio o basu a bicí? Co vás k tomu přimělo?
Jednoznačně. Bubeník i basista se sami přihlásili a trefili se do doby, kdy jsem měl v plánu kapelu rozšířit, aby plánovaná deska nabídla něco víc. Díky rozšíření jsme vyhráli soutěž RGM, kde jsme se předchozí ročník dostali pouze do semifinále, právě kvůli absenci bicích.

9. Kolik jsi odehrál koncertů? Který z nich byl pro tebe nejdůležitější?
Odehráli jsme stovky koncertů. Krásnější pro mě byly ty menší, komornější kde je publikum blízko.

10. Jaké je náměšťské publikum? Znají vás tu lidé?
V Náměšti jsme hráli dvakrát na Folkových prázdninách. Na open scéně, kam na nás přišli známí, a v oranžovém stanu. Různě po republice jsme pak potkávali lidi, kteří nás odtud znali. Náměšťské publikum je úžasné, jako ostatně každé publikum.

11. Kam se ubírají kroky MB a čeho byste rádi ještě dosáhli?
MB momentálně nepodniká kroky. Rozrůstají se rodiny, vyčlenily se dva projekty. (Pozn. autora: MB je nyní spící bojovník, spíše obranář).

12. Jaké projekty konkrétně?
Honza založil akustický projekt IAN, což je duo kytary a cella, kde se plně realizuje. Zbytek kapely účinkuje v projektu Tranzan, ale mám v plánu vystupovat s jejím programem také jako písničkář. Tentokrát české texty mluví o pokřiveném vztahu lidí k přírodě a tím pádem i k sobě samým.

13. Chodí žáci na koncerty svého pana učitele/učitelů? Jak se to projevuje v hodinách?
Občas se někdo objeví, ale spíš ti bývalí. Na ZŠ Zbraslav chtěli, abych jim zpíval i v biologii. Na Gymnáziu v Zastávce, kde teď působím se rádi učí, tak chtějí zpívat jen na výletech.

14. Mít v kapele ženskou často nedělá dobrotu. Jak se tedy projevuje hraní v kapele se svou ženou?
To je fáma. Byl jsem rád, že můžeme jezdit spolu. Poznali jsme spoustu lidí. Koncerty na krásných místech byly super zážitky.

15. O kterém hudebníkovi z Náměště byste si rádi přečetli?
O virtuosce Julii Rajtmajerové nebo jejím manželovi a skupině Jezerel. Nikoho jiného neznám.

Za Kulna o. s.
Martin Klíma

Zbyněk Wčeláq Hvězda

Wčeláq je náměšťský beatboxer, raper, MC a trošku i DJ. Na hudebním poli působí již 6 let. Má za sebou řadu vystoupení. Dříve se podílel na projektu Licentia Poetica s bítešským raperem Packetem. Nyní se ubírá na sólovou dráhu MCho.

(Pozn.: Beatbox – technika vytváření rytmů ústy; Rap – spojení poesie a rytmu v hudbě; MC – improvizující raper/uvaděč/bavič na hudebních akcích, DJ - osoba, která připravuje a pouští reprodukovanou hudbu)

Zbyněk Wčeláq Hvězda
1. Jak ses dostal k hudbě?
Vždycky jsem chtěl na něco hrát, ale nikdy jsem se neodhodlal k tomu, abych se začal učit na nějaký nástroj. Beatbox (BB) byla nejjednodušší cesta. Trénoval jsem asi od 12ti a v 15ti jsem začal vystupovat.

2. Jakou hudbu posloucháš?
Všechno. Od folku přes jazz, vážnou hudbu, rock, metal, pop, hip-hop, regae, funky, soul, elektronickou hudbu, DnB … vyhýbám se tomu, co nám servíruje mainstream.

3. Jak se učí hrát na beatbox? (smích)
Inspiraci přinášela videa na internetu beatboxerů jako jsou Rahzel, Killa Kela a další. Podle nich jsem trénoval a hledal svůj styl. Samoučil jsem se klidně i 4 hodiny denně. Dnes už je to daleko snazší. Existují školy, kde učí, jak který beat tvořit.

4. Kdy přišla chvíle, kdy ses rozhodl začít vystupovat?
Nejspíš za to můžou kámoši, kteří mě k tomu dokopali, protože se mi samotnému nechtělo. V klubu jsem se náhodou dostal k volnému mikrofonu, objevily se ohlasy, booking a další vystupování.

5. Jaké bylo největší vystoupení, které jsi odehrál?
V Brně to byl Favál, Fléda, v Praze Palác Akropolis, spousta festivalů. Vystoupil jsem i po boku hvězd z Anglie, Francie … Koncerty pro 1000, možná i 1500 lidí.

6. Vystupoval jsi v Náměšti? Jaké je Náměšťské publikum?
Neoficiálně dvakrát na DnB Session, náhodně na Sunny a na Paradoxu. Publikum tu je nevýrazné, bez většího zápalu, ale zato vděčné. Oficiální koncert jsem neměl. V Náměšti je to pasé. Sokolovna je drahá a jiné vhodné prostory nejsou.

7. Co myslíš, že by v tomhle ohledu Náměšti pomohlo?
Chtělo by to vytvořit základnu na podporu mladých umělců. Něco jako je v Třebíči klub Zámek.

8. Jaké jsou tvé další plány?
Už tři roky se snažím vydat svůj „mixtejp“, ale zatím se mi to kvůli práci apod. nepodařilo. Taky čekám, že přijde múza. Věřím, že všechno má svůj čas, a až přijde, tak to bude přesně takové, jak jsem očekával a bude to hodné vydání.

9. Píšeš také texty k hudbě?
Píšu asi od 18ti let, a to jak rapové texty, tak i vystoupení pro MC. Zaměřuji se na zabedněnost lidí, pak texty motivační. Snažím se najít poučení v naší minulosti formou své subjektivní pravdy. Čerpám z literatury a od chytrých lidí, se kterými jsem se potkal a často se potkávám, z alternativních médií.

10. O jakém hudebníkovi z Náměště by sis rád přečetl v Náměšťských listech?
O smyčcovém kvintetu Wild Bow Ladies.

Za Kulna o. s.
Martin Klíma

Cimbálová muzika Rathan

Cimbálová muzika Rathan vznikla v roce 2000. Založili ji Ľudovít Bikár spolu s Radovanem Vejvodou, mimo jiné také proto, abychom měli v Náměšti cimbálovku. Inspirací jim k tomu byla cimbálová muzika, která hrála na rautu po zámeckém koncertu o rok dříve. V současné době působí Rathan po celé Vysočině a výjimečně i jinde po republice, především na menších akcích jako jsou svatby, výročí nebo ochutnávky vín. Za muziku Rathan odpovídá její člen Robert Bikár.

Cimbálová muzika Rathan
1. Jaké je složení muziky a jaký byl její vývoj?
Rathan začínal ve složení Ľ. Bikár – primáš (Náměšť n. O.), R. Vejvoda – terc (Třebíč), V. Pokorný – kontra (Náměšť n. O.), J. Hamák – basa (Náměšť n. O.), V. Hanáková – cimbál (Brno) a Ľ. Bikár st. – klarinet (Košice). Jak šel čas, složení se ustálilo se členy R. Vejvoda – prim, R. Bikár – kontra, R. Štveráček – klarinet, V. Hanáková – cimbál a K. Bednářová – basa. Jediným rodákem z Náměště působící v muzice jsem já (R. Bikár).

2. Považujete se i přes změnu slože-ní za „náměšťské těleso“?
I když to může působit zvláště, pořád ano. Navíc, stále máme v Náměšti základnu.

3. Jaký hrajete repertoár a jak jej vybíráte?
Nemáme vyhraněnou oblast, kterou bychom hráli. Obecně hrajeme známé i méně známé lidové písně z Moravy, Čech a ze Slovenska. Repertoár pak vždy přizpůsobujeme akci, na které hrajeme.

4. Hrajete spíše komerčně nebo pro zábavu?
Určitě pro zábavu. Není to něco, čím bychom se živili.

5. Jak často hrajete? Hrajete v krojích?
Obvykle hrajeme 2x do měsíce. Nosíme klasické černé kalhoty doplněné o krojovou košili s lajblíkem (vyšívaná vestička). Výjimečně pak hrajeme v polokošilích s logem Rathanu.

6. Jaké je náměšťské publikum?
Z Náměště bohužel nejsme tak často oslovováni. Myslím, že tu o nás zájem není veliký – především ze strany mladých. Ale to asi obecně na veřejných akcích. Spíše vystupujeme na soukromých akcích.

7. Převažují tedy soukromé akce oproti koncertům pro širokou veřejnost?
Ano. Obecně je to dáno charakterem akce. Většinou se jedná o komornější společnost, která má zájem o naši muziku.

8. Jaká odehraná akce je pro vás největší úspěch?
Každá akce, kde s námi lidi zpívají a tancují. Třeba svatby.

9. Vystupujete pouze sami nebo s někým spolupracujete?
Vystupujeme sami, ale někteří hudebníci od nás již delší dobu spolupracují s horáckým folklórním souborem Podjavořičan z Telče. Ten tvoří 8 muzikantů, 8 zpěváků a zpěvaček a až 12 párů tanečníků. Se souborem vystupujeme po celé Evropě – Finsko, Skotsko, Sardinie.

10. O kterém hudebníkovi z Náměště byste si rádi přečetli v Náměšťských listech?
Samozřejmě, rádi bychom slyšeli o kapele The Sawfish.

Za Kulna o. s.
Martin Klíma

Michal Sobinho Sobotka

Michal Sobotka je původem z Vícenic. Již 10 let působí v crossoverové kapele b-complexx na postu frontmana. Spolupracoval i s dalšími kapelami, např. Mashy Muxx a sic.engine, a vedle toho všeho rozjíždí svůj sólový projekt sobinho mechanism. Mimo jiné je učitelem hudební výchovy na ZŠ Husova.

Michal Sobinho Sobotka
1. Jaký je vztah mezi Sobinhem [Sobiněm] a hudbou?
Vedle sportu a jiných je to podstatná část mého života.

2. Jak ses dostal k hudbě, jaké máš hudební vzdělání a na kolik nástrojů umíš hrát?
Od první třídy jsem chodil na housle do ZUŠ k paní Kodajové. Tam jsem se hudebně vzdělával – 1. stupeň a k tomu 2 roky druhého stupně. Na co všechno umím hrát? Na housle, na kytaru, a už nějaký ten pátek se chystám začít učit na saxofon, který mám po tátovi (smích).

3. Co tě přimělo vydat se na dráhu hudebníka? Kdo tě nejvíc ovlivnil a kdo je tvůj vzor?
Svoje písničky jsem skládal už na základní škole, ale hlavní impuls přišel na gymnáziu, kde jsem potkal kamarády se stejným hudebním vkusem. Založili jsme kapelu, a tím to všechno začalo. V letech, kdy jsme začínali, nás rozhodně ovlivnili Limp Bizkit, Korn, Incubus, P.O.D. nebo Pearl Jam. V mé sólové dráze pak např. John Buttler, Stanley Jordan a další.

4. Co se snažíš svými písněmi sdělit?
U mě nikdy nebylo prioritou něco sdělit. Důležitá byla vždy hudba. Na texty jsem se příliš nezaměřoval, hlavní bylo přenést pocit … i když se to poslední dobou trochu mění.

5. Uměl bys odhadnout, kolik jsi odehrál koncertů? Který z nich byl pro tebe nejdůležitější?
Myslím, že to může to být kolem stovky (b-complexx). Dobrý byl koncert v Brně na Flédě, kdy jsme předskakovali Clou. Ale dobré byly i další předskoky, třeba Cocotte Minute nebo Post-It.

6. Jaké je náměšťské publikum?
Abych řekl pravdu, nevím. I když jsme začínali jako náměšťská kapela, moc často jsme zvaní nebyli, což mě trochu mrzí. Ale i když to bylo jen pár akcí, rozhodně na ně vzpomínám rád.

7. Čeho plánuješ ve své kariéře dosáhnout?
Pokud jde o kapelu, chtěl bych dokončit rozpracovanou desku, natočit k ní alespoň jeden videoklip a pravidelně koncertovat. To další se uvidí. Chtěl bych si ale u publika najít místo i se svým sólovým projektem.

8. Na ZŠ Husova vyučuješ mimo jiné i hudební výchovu. Věnujete se také současné tvorbě? Kterým směrem se snažíš rozšířit osnovy? Začínají hodiny Solution is out of action (písnička b-complexxů)?
Snažím se dávat žákům prostor, aby se naučili, co si donesou. Narážím ale na současné hudební trendy, ke kterým se žáci upínají. A i když se jim proto snažím rozšířit hudební obzory, je relativně hodně těžké je motivovat.

9. Tvůj otec rovněž vyučoval hudební výchovu. Jak se staví k tvé hudební kariéře?
Z počátku jsem nechtěl, aby rodiče na koncerty chodili. Měl jsem obavy z nepochopení stylu, kterého jsem se chopil. Ale po té, co jeden tajně navštívili, obavy pominuly. I nahrávky ze studia měly celkem kladné ohlasy. To ale možná proto, že mají anglické texty a nikdo jim nerozumí (smích).

10. O kterém hudebníkovi z Náměště by ses tu rád dočetl příště?
Určitě by bylo zajímavé povídání s Ivou Průšovou, nyní již Malou, ze skupiny Model Bazaar.

Za Kulna o. s.
Martin Klíma